Po roce jsme znovu navštívili výstavu v Národní galerii v Praze. Minule jsme udělali „Pár kroků k baroku“ a spolu s paní hraběnkou a mistrem Brandlem jsme se dozvěděli, co to je šerosvit, podobizna a jak důležité je na obraze gesto. Tentokrát jsme s lektorkou Andulkou poznávali život meziválečné Paříže a tří českých malířů, kteří se připojili k „pařížské škole“: tvořili spolu s dalšími v umělecké čtvrti Montmartre. Andulka nám ukázala oblíbené náměty obrazů jako hojně navštěvované pařížské kavárny, vysvětlila, co to je akt nebo zátiší. (Portrét už jsme znali od minule!) Model k zátiší jsme dokonce zkusili sestavit sami z předmětů skrytých v kouzelném kufru. Také jsme pro něj vymýšleli vhodný název. Pak jsme se vydali vytvořit „sbírku na míru“ podle vkusu a zálib už zkušeného sběratele (má rád krajiny se stromy, voňavou levanduli, modrou a žlutou barvu). Nejprve jsme museli vybrat vhodný obraz – nejlépe se k tomu hodily krajiny Otakara Kubína – a pak ho kopírovali. A nakonec jsme si zahráli na designéry a sestavili z báječné nabídky barevných papírů, tkanin a obrázků návrh obývacího pokoje, v němž si sběratel svou sbírku vystaví. Ohromně nás bavila práce se řezačkou, jako ve skutečné dílně! Nakonec jsme s Andulkou návrhy společně ohodnotili: na každém našla něco nápaditého. Rádi bychom se s ní znovu setkali – Andulka prý s námi také. Posilněni pizzou, na kterou nás pozval pražský strejda Jirka, jsme vyrazili na letiště Ruzyně. To abychom návštěvu galerie doplnili pohybem na čerstvém vzduchu a taky proto, že strejda Libor letadlům rozumí, a je tím nejlepším průvodcem.
S radostí se zúčastnila a zapsala „pražská teta“ Alice
